Třicetiletá válka

Úpadek a ztráta svobod v letech 1618–1648

1618–1648

Třicet let, které změnily tvář města

Slaný jako jediné královské město ztratilo po Bílé hoře svůj status natrvalo. Martinicové vládli městu 170 let. Na konci války zbyly z města „vypálené trosky s desetinou původního obyvatelstva."

Zdroj: Diplomová práce UK — Kmochová (2015), Kadeřábek: Nerovný boj o víru (2018)

Ironie dějin — defenestrace a Martinicové

23. května 1618 byl Jaroslav Bořita z Martinic jedním ze dvou katolických místodržících vyhozených z okna při pražské defenestraci. Pád přežil. Jako nepřítel stavů musel uprchnout — jeho majetek byl konfiskován.

Po katolickém vítězství na Bílé hoře se situace dramaticky obrátila. Martinic se vrátil, byl bohatě odměněn a roku 1623 získal jako konfiskát právě Slaný — město, které stálo proti němu. Člověk vyhozený z okna se tak stal pánem města, které ho chtělo svrhnout.

Jaroslav Bořita (nar. 1582) studoval na jezuitských školách v Itálii, což mu vtisklo „nekompromisní postoj ke všem nekatolíkům." Již před rokem 1618 tvrdě rekatolizoval na svém sousedním smečenském panství — nekatolíci prchali do tehdy ještě svobodného Slaného.

Zdroj: Wikipedia — Jaroslav Bořita, Náš region

Ztráta královského statusu

Dne 1. července 1623 bylo Slaný „dědičně zastaveno" Jaroslavu Bořitovi z Martinic za 200 000 kop míšeňských. Císař Ferdinand II. potřeboval hotovost na financování války.

Slaný bylo jediným královským městem, které po Bílé hoře upadlo do trvalého poddanství. Ostatní královská města si svůj status zachovala. Roku 1638 bylo město definitivně prodáno do dědičného vlastnictví Martiniců.

Z „svobodných obyvatel královského, nekatolického, svobodného města" se během dvou generací stali „většinou loajální poddaní martinických pánů" — jak píše historik Josef Kadeřábek, který proces přirovnal k „normalizaci" po roce 1968.

Zdroj: Muzeum Slaný — Muzejní noc 1623–2023, Novinky.cz — „Byla to normalizace"

Rekatolizace — „Nerovný boj o víru"

Obnovené zřízení zemské z roku 1627 stanovilo katolické vyznání jako jediné povolené. Nekatoličtí měšťané — dosud většina obyvatelstva — stáli před volbou: přestoupit, nebo odejít do saského exilu. Mnozí zvolili exil.

Martinic zavedl tvrdá opatření. Roku 1638 vydal „Řád podstinský" s tresty za vynechání mše (včetně propadnutí vosku). Na rozdíl od jiných poddanských měst trval na tom, aby obyvatelé Slaného fyzicky robotovali na polích — extrémní ponížení pro dříve svobodné měšťany.

I katoličtí spojenci byli šokováni — Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic, sám konzervativní katolický šlechtic, v korespondenci kritizoval Martinicovo kruté zacházení se Slaným.

Zdroj: Kadeřábek: Nerovný boj o víru (Karolinum, 2018), Diplomová práce UK

Chronologie

Rok	Událost
1547	Protihabsburský odboj — Slaný trestáno ztrátou 15 vesnic a pokutou 2 500 kop grošů. Královský rychtář dosazen k dohledu.
1562	Částečná amnestie a restituce po prvním odboji.
1602	Jaroslav Bořita z Martinic vydává na svém smečenském panství první protireformační patent. Nekatolíci prchají do svobodného Slaného.
1618	Pražská defenestrace (23. května) — z okna vyhozeni místodržící včetně Jaroslava Bořity z Martinic. Slaný podporuje stavovské povstání.
1619	Slaný hostí rodinu Fridricha Falckého („zimního krále") zvoleného českými stavy.
1620	Bitva na Bílé hoře (8. listopadu) — porážka českých stavů. Začíná rekatolizace.
1621–1631	„Léta násilné protireformace" — administrativní tlak, seznamy, patenty, rozbíjení nekatolických elit.
1. 7. 1623	Slaný dědičně zastaveno Jaroslavu Bořitovi z Martinic za 200 000 kop míšeňských. Ztráta statusu královského města.
1627	Obnovené zřízení zemské — katolické vyznání jako jediné povolené. Odchod nekatolíků do exilu.
1631	Saská vojska procházejí Slaným směrem na Prahu (vpád Jana Jiřího z Arnima).
1638	Definitivní prodej — Martinicové získávají Slaný do dědičného vlastnictví. Vydán „Řád podstinský" s tresty za vynechání mše.
1647	Jaroslav Bořita vytváří z města „panství slánské".
1648	Vestfálský mír — konec třicetileté války. Slaný je zdevastované, s desetinou původního obyvatelstva.
1649	Jiří Adam Bořita z Martinic (syn) dědí panství, potvrzuje některá privilegia, ale téhož roku umírá.
1655	Bernard Ignác z Martinic zakládá františkánský klášter.
1658	Založení piaristické koleje — začátek vzdělanosti v poddanském městě.
1662	Na Slánské hoře vztyčeny tři velké dřevěné kříže — symbol dokončené rekatolizace.
1665	Dokončen Boží hrob — nejstarší v Čechách. Rekatolizace ukončena.
1794	Smlouva s Marií Annou Clam-Martinicovou — Slaný se stává „ochranným městem", obyvatelé zbaveni poddanství.
1884	Dekret Františka Josefa I. formálně obnovuje titul „královské město".

Tři kříže na Slánské hoře

V roce 1662 nechal Bernard Ignác z Martinic vztyčit na Slánské hoře tři velké dřevěné kříže — symbol dokončené rekatolizace a památka utrpení obyvatel za třicetileté války. Kříže se staly orientačním bodem města a dodnes stojí na vrcholu kopce (v roce 2025 nahrazeny ocelovými replikami).

Zdroj: Historická sídla

Důsledky pro město

Politické

Jediné královské město, které ztratilo status natrvalo
170 let pod vládou Martiniců (1623–1794)
Titul „královské město" obnoven až 1884

Náboženské

Nucená rekatolizace (dokončena 1665)
Exil nekatolíků do Saska
Františkánský klášter (1655), piaristická kolej (1658), Boží hrob (1665)

Hospodářské

Desetina původního obyvatelstva
Nucená robota — ponížení svobodných měšťanů
Berní rula pro Slánsko ztracena

Hlasy z doby

O životě ve Slaném za třicetileté války zanechali písemné svědectví dva měšťané: Daniel Vepřek a Václav Kněžovský. Jejich paměti a kroniky slouží jako primární prameny pro poznání doby a jsou jedním z hlavních zdrojů diplomové práce Romany Kmochové.

Název práce — „I přišli k nám tito soldáti..." — je citátem z těchto pramenů a výstižně zachycuje atmosféru doby, kdy město opakovaně trpělo průchody vojsk (saských, švédských, císařských) a kontribucemi.

Zdroj: Diplomová práce UK — Kmochová